Genetické minimum

NEBOJTE SE GENETIKY

Genetické minimum (část 1.) - (Horák-Petrusová)

Vycházíme z předpokladu, že mnozí ze čtenářů neměli nikdy možnost poznat základní principy dědičnosti a proto začínáme své vyprávění o dědičnosti velmi jednoduchým přehledem nejdůležitějších zákonitostí, bez kterých je pochopení praktických chovatelských situací značně obtížné.
Na tomto místě ale musíme poprosit ty, kteří se genetikou profesionálně zabývají nebo ji studují, aby omluvili, opomineme-li nejnovější poznatky genetických výzkumů. Neklademe si za úkol vychovat z kynologů všestranně erudované znalce tak složité vědy, jakou se dnes genetika stala. Chceme jen co nejpopulárnější formou seznámit chovatele s příčinami některých jevů, se kterými se ve své praxi setkávají a přesvědčit je, že znalost zásad dědičnosti jim může pomoci v jejich chovatelské práci.

Schopnost předávat určité vlastnosti a znaky z rodičů na potomky, nazýváme dědičností. Věda, zabývající se dědičností, je genetika. Jako samostatný vědní obor vznikla již na přelomu devatenáctého a dvacátého století a jméno genetika jí dal v roce 1906 W.Bateson. Prvenství ve formulaci základních principů dědičnosti patří nepochybně opatu brněnského kláštera augustiniánů, Janu Gregoru MENDELOVI , který v roce 1865 přednesl veřejnosti své závěry z pokusů s křížením různobarevných hrachů. Zjistil totiž důležité zákonitosti, které dodnes označujeme jako Mendelovy zákony a které měly mimořádný význam pro rozvoj genetiky. ..... Celý článek zde

Zbarvení srsti psa

Genetické minimum (část 2.) - Ing. Hana Petrusová

Barva psa je to první, čeho si na psu všimneme a nejčastěji právě ona rozhodne, které štěně si ve vrhu nový majitel vybere. U čistokrevných psů je žádoucí i nežádoucí zbarvení dáno standardem plemene. Chovatelé by se proto měli zajímat o způsob, jakým se to které zbarvení srsti dědí a jak postupovat v chovu, aby se vyvarovali nemilých chyb.

Otázkou dědičnosti barvy srsti psa se zabývala řada badatelů, ale bohužel většinou ne příliš systematicky. Za zakladatele a průkopníka studia dědičnosti barev srsti psa lze považovat Clarence C. Littla, který roku 1957 publikoval dodnes velice moderní souhrnný přehled genů, které se na barvě srsti podílí. Clarence C. Little byl jakýmsi Julesem Vernem genetiky – i když v jeho době nebylo mnoho faktorů působících zbarvení srsti dosud známo, předpokládal jejich existenci – a pozdější výzkumy mu daly za pravdu. Jeho označení jednotlivých alel je velice přehledné a logické a proto ho používáme i my. ..... Celý článek zde